OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle je jedna z nejupocenějších nahrávek roku 2014. To nejchlapáčtější, co v kytarách můžete najít. Zapomeňte na RED FANG. Ty jsou pro děti. Tohle je rockové dřevorubectví bez příkras a hloupého pózování. Totální kocovina se sekerou v ruce uprostřed starého sekvojového lesa. Jižanský akcent a dávka texaského buranství je v takové hudbě nezastupitelná a není se čemu divit, vždyť WO FAT jsou z Dallasu.
Představte si, že by SLEEP přeřadili na doommetalovou rychlost, bez toho, aby ztratili cokoliv ze své neústupnosti, a občas povolali totálně vysmaženého Hendrixe, aby jim jejich buldozer propepřil nějakým tím ujetým a dostatečně špinavým sólem. Tak nějak to zní. Současně je cítit, že WO FAT si rádi jedou i v bluegrassu a americkém country. Jen tuto svoji vášeň schovali do dlouhých ploch nahrubo umletých riffů a psychedelických výstřelků, které znějí, jako byste z YOB ohlodali na kost veškeré éterično. „The Conjuring“ je přímo zhmotněná hudební radost plná bolehlavých probuzení, flanelek s kostkovaným vzorem, mastných vlasů, neholených tváří a ryzího zdravého vidláctví made in USA.
7,5 / 10
The Conjuring (2014)
The Black Code (2012)
Noche del Chupacabra (2011)
Psychedelonaut (2009)
The Gathering Dark (2006)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Small Stone Recordings
Stopáž: 47:34
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.